Zákon o státní službě byl široké veřejnosti prezentován jako klíčový nástroj pro odpolitizování státní správy a zajištění jejího kvalitního výkonu. Tyto přísliby zlepšení spolu s důrazným tlakem Bruselu na přijetí tohoto zákona vzbuzovaly u veřejnosti mnohá pozitivní očekávání. Realitou je však vznik uzavřené komunity státních úředníků, mezi které jen těžko pronikají další schopní a iniciativní lidé z jiných oblastí. Tento stav je zapříčiněn především často formálně vedenými či dokonce zmanipulovanými výběrovými řízeními na různé pozice. V přímém přenosu jsme tak za doby účinnosti zákona sledovali obsazování i řadových (především odborných pozic) zástupci politických stran, které mělo pramálo společného s důvody přijetí příslušné legislativy a s požadavky Bruselu.

Negativním efektem byl však i růst počtu úřednických míst a související nárůst výdajů na platy ze státního rozpočtu. Za největší nedostatek celého procesu lze považovat také neprovedenou revizi kompetencí úřadů, nezjednodušení související legislativy, a především neprofesionální výběr úředníků na manažerské pozice.

Neprovedená revize kompetencí, nezjednodušení práce správních úřadů a nedotažení elektronizace veřejné správy logicky muselo vést k požadavkům na růst úřednických míst a další nárůst neefektivity výkonu státní správy a jejímu prodražování.

Nezjednodušení legislativy, ale naopak snaha regulovat další a další oblasti přijímáním stále nových zákonů, mnohdy ukvapeně bez větší společenské diskuze, vede k další potřebě najímat úředníky, kteří budou kontrolovat množící se povinnosti a udílet za ně sankce.

Za úplnou katastrofu pro občany lze považovat způsob výběru vysokých úředníků v manažerských postech. Častá praxe po nabytí účinnosti zákona o státní službě byla, že do pozic zasedli bezpečně ti, kteří v nich již seděli, anebo byli nahrazeni loajálními zástupci k stranám současné vládní koalice. Vše bylo samozřejmě zaštítěno formálně proběhlým výběrovým řízením, kde mnohdy ani nebyli jiní kandidáti. Samozřejmě platí, že i takoví lidé mohou být odborně zdatní a splní požadavky služebního zákona na vzdělání a praxi. Ale to je přeci jen jeden pohled na kvalitu zaměstnance v manažerské pozici. Každý personalista přeci ví, že pro vhodného kandidáta na manažerskou pozici jsou také rozhodující jeho osobnostní vlastnosti, schopnost vést, odolávat tlaku, koncepčně řídit a plánovat rozvoj podřízených atd. V každé dobře fungující soukromé společnosti jsou uchazeči o manažerské pozice podrobeni několika kolovému přijímacímu procesu se snahou najít toho nejlepšího. Ale zřejmě to neplatí ve státní správě. Stát v tomto případě zcela rezignoval na budování opravdu kvalitní a profesionální státní správy a při prvním kole obsazování klíčových pozic selhal. Vzhledem k neodvolatelnosti úředníků byl tak založen problém, který bude bez změny zákona o státní službě a důsledného hodnocení práce úředníků velmi těžko řešitelný.

Kvalitní a nezávislý výkon státní správy je veřejným zájmem nás všech a měl by být zájmem také politiků, jejichž strany se ve vedení naší země pravidelně střídají. S nekvalitní státní správou a možná i úředníky stranícími některé politické straně, bude pokaždé nová politická reprezentace jen obtížně realizovat plány, které představila voličům a získala pro ně podporu v demokratických volbách.

Autor: GGI